Nedávno jsem si se zájmem přečetl článek „Kam kráčí ERP?", kde přední odborníci z řad dodavatelů informačních systémů v České republice vyjadřují svoje názory na to, kam se bude v nejbližší době ubírat vývoj podnikových informačních systémů. Názorů těchto lidí si velmi cením, neboť vycházejí přímo z jejich zkušeností s nasazováním a provozem informačních systémů u zákazníků. Proto se pokusím krátce shrnout jejich myšlenky, doplnit je o naše vlastní poznatky a zformulovat požadavky na ideální software pro výrobní firmy.

Výrobní firmy potřebují informační systém schopný podpořit všechny důležité procesy, které u nich probíhají. Kromě běžných ekonomických agend je to plánování podnikových zdrojů (ERP), personální práce (HR), komunikace se zákazníky a partnery (CRM), zákaznická konfigurace objednávaných výrobků, pokročilé plánování výroby (APS), projektové řízení, sledování životního cyklu výrobků (PLM), tvorba norem, sledování docházky, práce s dokumenty (DMS), Business Intelligence (BI), elektronická výměna informací s okolím (EDI), často e-shop, helpdesk a další. Vyžaduje se vzdálený přístup k systému a možnost práce přes mobilní zařízení. Podnikový software musí fungovat také jako integrační platforma, aby k němu bylo možné napojovat další aplikace, jako jsou např. systémy CAD/CAM apod. Stále častější jsou požadavky na komunikaci systému přímo s výrobními zařízeními, jako jsou např. váhy nebo jednotlivé stroje či výrobní linky.

Informační systémy, které jsou dnes k dispozici na našem trhu, zpravidla větší nebo menší část výše uvedených funkčností obsahují. Jedná se tedy o komplexní systémy, takže jejich označování zkratkou ERP je nepřesné až dehonestující.

Důležitá změna nastává dnes také v chování zákazníků. Naši zákazníci od nás již nechtějí dodávku ERP, nechtějí od nás ani komplexní informační systém. Oni po nás chtějí „dodávku řešení jejich problémů". Předpokládají, že k nim na implementaci pošleme odborníky znalé jejich procesů, kteří jsou schopni jim pomoci tyto procesy správně nastavit a pak teprve zavádět informační systém. Problém bývá s tím, že zákazník považuje práce spojené se správným nastavením procesů za bezplatnou součást dodávky informačního systému. Jako samozřejmost dnes uživatelé také vnímají kvalitní podporu, kterou jim implementační partner trvale poskytuje při provozu informačního systému. Součástí této podpory je i rychlé přizpůsobování informačního systému změnám, které u zákazníka nastávají a dotýkají se procesů systémem podporovaných.

Zásadní otázkou pro výrobce i dodavatele IS je, jak pokrýt tak obrovský rozsah požadavků na komplexnost systému a souvisejících služeb. IT firmy se s tím vyrovnávají různým způsobem. Bohaté firmy na to jdou, jak se říká, „hrubou silou". Pak jsou ale společnosti, mezi ně se řadíme i my, které situaci řeší jinak. Tito výrobci dávno opustili myšlenku, že by se potřebný rozsah znalostí a dovedností vešel do hlavy jednoho člověka (Jára Cimrman byl bohužel jen vzácná výjimka). Dokonce na to nestačí ani hlavy odborníků v rámci jedné firmy. Proto vznikl koncept, který má v zásadě tři hlavní části:

1. Vytvoření nové vývojové technologie (CASE nástroje) a organizační struktury umožňující, aby se do vývoje produktu mohlo formou partnerství zapojit libovolné množství samostatných subjektů disponujících určitou specializací. Uvedená technologie umožňuje, aby vývojoví partneři mohli pracovat společně na vývoji jednoho komplexního informačního systému a vyvíjet přitom aplikace v rámci svých specializací souběžně na různých místech. Tato myšlenka není nová, pamětníci si možná vzpomenou na projekt partnerské spolupráce Noris Open, který v roce 1999 vyhlásila společnost LCS.
   
   
2. Vytvoření vhodné organizační struktury pro uplatnění oborové specializace, která umožňuje, aby se do implementací systému a následné podpory jeho provozu u zákazníků mohly formou partnerství zapojovat subjekty disponující určitou oborovou specializací. Pro představu jsou to například specializace na různé druhy výrob, zdravotnictví, vodárenství apod. Tito partneři pak mohou díky výše uvedené technologii vkládat do systému znalosti z oboru a zároveň ho rychle přizpůsobovat měnícím se potřebám svých zákazníků, tedy provádět customizaci.
   
   
3. Vytvoření vhodné organizační struktury pro uplatnění procesní specializace. Tato organizační struktura umožňuje, aby se do implementací systému a následné podpory jeho provozu u zákazníků mohly formou partnerství zapojovat subjekty disponující procesní specializací využitelnou napříč všemi obory. Jsou to například firmy se specializací na pokročilou personalistiku, pokročilé plánování výroby, procesní modelování, využití BI, tvorbu výrobních norem, dopravu, využití čárových kódů, elektronickou výměnu dat nebo mobilní aplikace.

Kombinace těchto tří částí uvedeného konceptu (pokud jsou v praxi smysluplně naplněny) zákazníkům zaručuje, že dostanou přesně to, co chtějí, tedy dostatečně komplexní systém a k němu kvalitní poradenské služby, které jim pomohou řešit všechny jejich problémy spojené s řízením firmy. Dodavatel bude navíc schopen flexibilně reagovat na jejich měnící se potřeby.

Ing. Jiří Melzer Autor článku je majitelem společnosti QI GROUP, která vyvíjí informační systém QI, která již téměř 20 let rozvíjí uvedený koncept široké spolupráce IT firem.