Vzpomínám si, jak jsem se před mnoha lety setkal s kamarádem pracujícím v bance a ptal jsem se ho, co dělá. Říkal: „Je to jak za krále Klacka. Hromady papírů, pořád něco přepisujeme a opravujeme. Loni jsme zavedli nový produkt a spolu s tím samozřejmě přibyla spousta nových formulářů a administrativy. Jinde mají už écéčka (sálové počítače z konce minulého století), my ale místo toho přibíráme nové lidi, abychom vše stíhali.“
Když jsem s ním mluvil po pár letech, vypadal na zhroucení. „Co se ti stalo?“ ptal jsem se tušíc životní tragedii. „Ani se neptej,“ zněla odevzdaná odpověď, „zavádíme nový počítačový systém, který stále testujeme a paralelně ještě vše vedeme v papírové podobě – je toho strašně moc. Už to trvá několik měsíců, konec v nedohlednu a místo slibovaného ulehčení odcházíme z práce za tmy. Že jsme se do toho vůbec pouštěli!“